Misa Derhy - "Podnikání je jen takový output, výstup mojí práce na sobě"

Mezníky v životě:

• 1990 život v Paříži
• 1992 setkání s budoucím manželem
• 1997 narození dcery Noemie v Singapuru
• 1998 zázračné narození syna Daniele v Paříži při stěhování Singapur - Chicago
• 2001 narození syna Elie ve Frankfurtu
• 2007 setkání s guru Prasadem Rangnekarem v Indii
• 2014 setkání s koučem Mario Sikorou
• za úspěch považuje žít vědomý život v lásce a důvěře, kdy člověk mění sebe a tím inspiruje druhé

Míšo, kdy začalo tvé velké cestování s rodinou?

Mé velké cestování začalo ještě bez rodiny. Po revoluci jsem byla rok v Paříži jako velká holka. Bylo mi 19 let a byl to určitě rok, kdy jsem se naučila starat se sama o sebe v zemi, kde jsem nikoho neznala a moc nerozuměla. Zkušenost, která se mi hodila později mnohokrát. 

"Přijet do nové země, kde na vás nikdo nečeká a nikdo není tak úplně zvědavý je situace, kterou přeji každému z nás, protože to je opravdu vylézt z komfortní zóny, otevřít se i přes strach a pochyby a najít sebe sama v novém prostředí. "

V dnešní době to je sice jednodušší s vymoženostmi technologie, Googlu, Skypu, Face Booku atd, ale po lidské stránce to ještě pořád zůstává ohromná cesta za poznáním nejen nového okolí, ale především za poznáním sebe.

Které země byly pro tebe přechodným bydlištěm?

S manželem jsme se poznali mezi Paříží a Prahou, ale poprvé jsme spolu žili ve Španělsku, v Madridu. Pak následoval Hong Kong, Singapur, Chicago, Frankfurt, Praha, Mumbai a teď Dublin. Manžel má náročnou práci, kvůli které cestujeme.

Už zase balíme kufry a chystáme se na naše snad už poslední stěhovaní do Paříže. Ale nikdy neříkej nikdy…

Jak se dokážeš vždy adaptovat ? Je to pro tebe  těžké nebo máš své vychytávky, jak se rychle přizpůsobit novému prostředí ?

Je to těžké a mám vychytávky :-) Pokud jsem byla bezdětná, tak má první cesta vedla do jazykové školy. Nejen že jazyk dané země určitě patří k poznání kultury daného místa, je to i něco, co si odvezeme v kufru, když zemi opouštíme a nikdo nám to nevezme. 

Další pozitivum je setkání se s lidmi, kteří jsou v podobné situaci. Také se učí, a ještě nemluví tak dobře, že jim začátečník nerozumí! 

Vzpomínám na naše španělské konverzace v kavárně v Madridu s kamarádkou z Taiwanu: jedna za 18, druhá bez dvou za 20, ale vlastně jsme se spolu učily konverzovat španělsky a zároveň jsme se dělily o naše životní příběhy a běžné události.

Na naučení jazyka a setkání se s lidmi mi dodnes funguje joga studio nebo v minulosti sportovní klub, a samozřejmě charitativni spolky, kde člověk může navíc dát něco lidem v zemi, která nás na chvíli přijímá za své.

S dětmi se adaptace i zjednodušila i zkomplikovala. Škola je výborné místo k seznámení se s jinými maminkami a navázání kontaktu, ale problémy adaptace dětí a rozmanité školní systémy, kterými mé děti prošly, mohou být dalším stresujícím faktorem již v dost stresující situaci.

Na to ostatně nemusíme cestovat po světě. Každý rodič si zažil, že pokud se jeho dítěti nedaří dobře, ať je kdekoliv, má to dopad i na náš stav. Jak emoční, tak fyzický. 

Moje největší adaptace spočívala v tom, že jsem si musela uvědomit, že ne vždy můžu mít věci pod kontrolou. Zrelaxovat se v napjaté situaci a plavat chvíli po proudu mě naučily moje děti. Měla jsem hodně tendencí veslovat do úmoru proti proudu a divit se, že jsem na pokraji vyčerpání a nervového zhroucení.

Maminky a přátelé se stávají v tu chvíli vaše rodina. Když je nejhůř a musíte odvézt dítě do nemocnice, zatímco váš manžel je na služební cestě někde po Asii, tak kamarádky jsou opravdu ty, které převezmou funkci sester, babiček a tet. 

Věřím v neuvěřitelnou sílu ženské pospolitosti a vzájemné podpory. Jistě, je tu i stránka “babince”, se kterou jsem neuměla vždy dobře zacházet, ale člověk se pořád učí.

Tajemství adaptace bych vyjádřila jedním slovem jako FLEXIBILITA. Odpoutat se od našeho vnitřního naprogramování a stát se “bílým papírem” kde se může psát cokoliv. Nesoudit.

Cestování mě naučilo otevřenosti a toleranci, protože opravdu “jiný kraj, jiný mrav”. Občas si vzpomenu na moje studium v Yoga Institutu v Mumbai. 

V době oběda jsme bosí seděli na zemi, jedli rukama a bylo zakázáno mluvit. Přesný opak toho, co mi vždy tatínek vtloukal do hlavy: nechoď bosa, nejez rukama… no a nemluv s plnou pusou (ale zdvořilé konverzace se vést mohly). Upustit od našich názorů, jako od jediné a jasné pravdy, změnit úhel pohledu. Často pro strom nevidíme les.

Podnikání byl tvůj automatický impuls, jak být něčím naplněná? Kdy se utvořila tato myšlenka?

Upřímně nevím. V korporaci jako zaměstnanec jsem pracovala 6 měsíců mého života. Byly to ty nejhorší. Dnes, po všech těch letech, si myslím, že jsem příliš “živelná” na to, abych byla zaměstnankyní. Nicméně podnikání je také o sebekázni, disciplíně, zodpovědnosti za mě i za team. 

Naše společnost Meeting Point Unlimited je zatím ve svých začátcích a děláme si radost. 

"Podnikatelský duch jsem měla vždy, a téměř v každé zemi jsem něco vymyslela." 

Ještě jako mladá holka jsem pracovala s Jarou Majorem ve společnosti Tilder, kterou jsme založili společně s Francouzi.

V Chicagu jsem vytvořila společnost Paris Posters a prodávala staré vintage plakáty. V Německu jsem přešla na Sabah Antiques a dovážela jsem z Čech restaurovaný Art Deco nábytek. U nás jsem pak založila společnost Atlas Investment a rekonstruovala jsem byty. Podílela jsem se na organizaci golfových turnajů s Marcelou Chrpovou, další úžasnou ženou v mém životě. 

Indie a jóga mě ovlivnily úplně jiným směrem a tak vznikla Free Hug Yoga, dnes Meeting Point…

Máš pravdu, že jsem zřejmě hledala nějakou náplň. Jinou, než být manželkou a matkou. Jsou to krásné role v mém životě, za nic bych je nevyměnila. Ale vždy něco chybělo.

Potřeba sebevzdělávání, rozvoje, seberalizace… ale dnes už se i na to dívám jinak. 

V té přemíře aktivit a akcí jsem vlastně utíkala sama před sebou. Zastavit se, zůstat s tím, co bolí, potkat sama sebe. 

"A teprve jóga mi ukázala, že když zpomalím, zastavím, obrátím pozornost zvenčí dovnitř, posečkám i s tím nepříjemným, bolavým, a občas i nehezkým, stávám se naplněnější. Potřeba pobíhat po venku a plnit vnitřní prázdno je ta tam."

Dnes už mé podnikání není o naplňování se. To se děje při mé osobni praxi a transformaci. Podnikání je jen “output”, nějaký výstup mojí práce na sobě.

Cílem není ani seberealizace, ani hromadění financí, ale umožnit těm, kteří chtějí, aby se inspirovali a potkali sami sebe také. 

Odtud vlastně název naší společnosti: Meeting Point právě k potkání jiných hledačů světla, ale hlavně k potkání SE uvnitř. 

Unlimited proto, že věřím v neohraničený potenciál každého z nás. To je naše BYTÍ. Způsob, jakým náš potenciál vyjádříme v opět nelimitovaných možnostech, to je DĚLÁNÍ. 

Učím a koučuji lidi pro to, aby si uvědomili kdo a co jsou (a co nejsou), aby pak mohli efektivně dělat to, co doopravdy chtějí. S naplněním mě samé,to však už nemá co do činění. Pro mě to je největší změna v mém životě za poslední rok.

Kdy jsi začala s cvičením jógy jako lektorka a jakému typu cvičení se věnuješ? 

Lektorkou jógy jsem se stala v Indii v roce 2010. Poprvé jsem jogu praktikovala v 9 letech na trampolinském táboře. Od té doby mě neopustila, ale její hlubší dimenzi jsem objevila až při našem životě v Indii. Tak se stala pro mě i manžela téměř nepostradatelná k prežití:). 

Měla jsem ohromné štěstí na mého učitele Prasada Rangnekara, který mi ukázal vlastním příkladem, že jóga není jen o cvičení na koberečku, ale životní styl a filosofie bytí.

Vím, že se ptáš na typ cvičení. Není tady prostor na rozebrání těchto dvou slov ve spojeni s jógou, ale jen zkráceně řeknu, že jóga není cvičení tak, jak ho vnímá většina z nás díky sociálním mediím a časopisům. 

"Nejedná se o kroucení do preclikových tvarů. Fyzická část je jen velmi malá součást jógy."

Tu tedy samozřejmě cvičím, ale zároveň ji žiju. Joga je o rozvoji naší osobnosti a nalezení odpovědi na otázku Kdo jsem? Proč jsem tady? Je to věda o zklidnění naší nepokojné mysli a objevení pravdy, podstaty.

Teď o stylu. Čtu neuvěřitelné věci o mnoha stylech a sama jsem si vyzkoušela Anusaru, Vinyasu, Yin jogu, Kundalini jogu atd. 

To jsou jen nálepky. Když jsem si udělala kolečko rozptýlení s učiteli doslova po celém světě, vrátila jsem se pokorně k mému učiteli a tradici Hatha jogy tak, jak mi ji předal v linii “Nath” joginu. Je to stejné jako v klasickém příběhu, kdy hledáme štěstí a bohatství všude na světě a pak zjistíme, že ho celou dobu máme doma…

Dalším důležitým okamžikem mého života bylo setkání s americkým business koučem Mariem Sikorou. 

Jeho koučování a lektorský program Enneagram Learning International změnil doslova moji vizi koučování a práce s lidmi na víc praktickém stupni. 

"Dnes kombinuji joginskou filosofii s praktickým koučováním Maria."

Je nezbytně nutné najít si chvíli na rozjímání, vědomé dýchání a meditaci.

Žijeme ale ve společnosti, kde musíme být efektivní. Jóga mi přináší vnitřní klid. ELI mi dává praktické nástroje jak žít ve společnosti.

Vím, že provozuješ také online kurzy jógy. Chystáš se uvést tento program i v ČR?

Online kurzy miluji a učím je již čtvrtým rokem na Americké škole v Mumbai, jedné z pilotních škol v tzv. “Digital citizenship” programu. Mé děti tam chodily do školy jen s počítačem a naučili se zodpovědnosti ve virtuálním světě. 

Občas se trochu divím, že dáváme dětem do rukou počítač, aniž bychom je naučili, jak s ním zacházet. Je to jako jim dát auto a říct “Jeď” bez autoškoly. Na rozdíl od mnoha rodičů, které znám, se počítačů nebojím a fandím jim. Jen je potřeba mít tu zodpovědnost. Dnešní technologii považuji za neuvěřitelný plod lidské mysli.

Program Online v češtině připravujeme, trvá to všechno déle, ale moc se těším. Ať už jóga nebo koučování, ostatně veškerá komunikace, je dnes bez hranic a online je přesně to, co nám pomáhá rozšiřovat obzory a překonávat naše zaběhlé styly myšlení.

V minulém roce jsi založila v České Republice společnost Meeting Point Unlimited. Jaké je její poslání?

Jak už jsem se zmínila, jedná se především o to “potkat sami sebe”. Vyjasnit si co chceme, proč děláme, to, co děláme, jak to udělat efektivně a jít za tím. Osvobodit se od našich stereotypů a strachů. Udělat v životě prostor pro naši expanzi, radost a harmonii. 

Předefinovat význam slova úspěch. Srovnat si hodnoty, uvědomit si potřeby.  Ať už formou seminářů jógy, enneagramu, nebo osobních setkání a privátních sezení osobně nebo online.

Jsme skupina 4 žen, každá máme náš osobní příběh, zkušenost, o kterou se dělíme s těmi, kteří se chtějí na kratší či delší chvíli potkat. 

Našim cílem je dát lidem nástroje a techniky, jak upevnit své zdraví, zvládat své emoce, zklidnit mysl a objevit v sobě skryté možnosti.

"Často náš styl definuji jako JAZZ: mít Jasno, přejít k Akci, převzít za to Zodpovědnost. Teprve pak dochází v našem životě ke Změně"

Je pravda, že mám vždy ohromnou radost, když vidím mého klienta, jak se osmělí a jde za svým snem, začne podnikat, nebo změní práci. Jeho vztahy s okolím se začnou měnit, najde životní energii a hlavně úsměv na rtech. Klient “vyroste a rozkvete”. 

Bez přehánění řeknu, ze vidím tuto transformaci každý den.

Můžeš naznačit, co obnáší tyto semináře?

Joginské semináře se soustředí na filosofii jógy, praktické techniky, a několik vodítek “do kapsy”, jak dál. 

Osobnostní rozvoj a koučování jsou víc osobní. Probíhá s klientem rozhovor formou osobni one-to-one nebo po skypu, ojediněle formou emailu. 

Odhalíme společně, na které sféře svého života si klient přeje pracovat. Pokud ještě neví, stanovíme společně konkrétní cíl a jednotlivé kroky, jak k němu dojít.

 Je to vztah založený na oboustranné důvěře a zodpovědnosti každého z nás, za proces. Motivace klienta je prvořadá, s disciplínou pomáhám. 

Většinou se změnou v jedné sféře života se začnou objevovat i další změny a v praktickém procesu “cíle venku” dochází i k sebeobjevení. 

Je to stejné jako v joze: cvičíme na koberečku s fyzickým tělem, ale může se nám stát, že se rozbrečíme při uvolnění emocí. Uvědomíme si, že nás něco bolí, nebo že se přepínáme my sami… a tak se vlastně přes jeden konkrétní úkol či pozici dostáváme do hlubin našeho bytí.

Jaký smysl ti dává tvá práce? 

Když praktikuji a pracuji na sobě, dělám to pro mé klienty. Když učím a koučuji, dělám to pro sebe. Vím, že to zní na první pohled divně, ale nemůžu nikomu dát nic, co jsem si sama neprožila a co není moje vlastní zkušenost. 

Knih můžeme prostudovat spousty, to nám dá informaci, ale ne moudro. To přichází pouze z naší vlastní osobní zkušenosti. Proto, když pracuji na sobě, dělám to vlastně pro druhé. Když ovšem učím a koučuji, je to chvíle kdy je potřeba nechat “já”doma. 

To je chvíle, kdy to dělám “pro sebe”, protože to je zkouška mého odpoutání od pocitu, že něco dělám “já”. 

Jaké máš plány do budoucna?

Nejprve přestěhovat rodinu do Paříže. Tam se nyní ubírá většina mé pozornosti a energie. 

Pak samozřejmě pokračovat v práci s lidmi v Čechách a doufám, že Meeting Point Unlimited najde svůj domov i ve Francii, vždyť jsme bez hranic!

www.meeting-point-i.com

www.freehugyoga.com  

www.lartdeletre.wordpress.com  

www.foodieswithoutbordersbook.wordpress.com  

www.asbacademy.org

Děkuji za rozhovor.

- Petra Tomčalová

www.zenybezsefa.cz